Hrady Šaumburk a Nový Šaumburk

Archeologické léto: detail prohlídky Hrady Šaumburk a Nový Šaumburk

Obě zříceniny hradů se nacházejí na úpatí Hostýnských vrchů nad údolím říčky Juhyně, poblíž obce Podhradní Lhota a obce Rajnochovice.

Šaumburk – zřícenina hradu
Zřícenina hradu se nachází na vrcholu zvaném Hrad v nadmořské výšce 608 m n.m. Raně gotický hrad nechal postavit po roce 1272 olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku (Šaumburku) jako své reprezentativní sídlo a pojmenoval jej podle svého rodového sídla v Dolním Sasku. Hrad Šaumburk patřil svou dispozicí k nejrozsáhlejším moravským hradům. V roce 1275 byl hrad již natolik rozestavěný, že se na něm uvádí purkrabí Mikuláš z Chornice (Chropyně). V letech 1281-1982 byl hrad dobyt a vypleněn, patrně Benešem z Branic na Krnovsku nebo Benešem ze Štítiny. Po smrti biskupa Bruna byl hrad poškozen, ale poté byl opraven a v roce 1307 byl funkční. V letech 1320–1325 se na něm ještě nacházel purkrabský úřad, ale hrad pro svou rozlohu a nákladnou údržbu zanikl. Někdy v polovině 14. století ho nahradil blízký hrad Nový Šaumburk (Zubříč/Bašta).
Jednalo se o rozsáhlý obdélníkový hrad o rozměrech 120 × 50 metrů, na jihu opatřen 10 m širokým hradním příkopem s padacím mostem. Obvodová hradba svírala nádvoří a přístupová šíje byla oddělena od jádra mohutným příkopem, dosahujícím dodnes přes 7 m a širokým přes 25 m. Příkop byl dříve překlenut mostem. Samostatný vstup do hradu byl chráněn hranolovou průjezdní věží. Lze předpokládat, že věž měla rozměry 15 × 10 m. Hradní rozsáhlý komplex zaujímal 6500 m². Delší osou je hrad orientován severozápad-jihovýchod. Za vstupní věží se nacházely větší stavby, menší potom podél západní i východní obvodové zdi.
Zjišťovací archeologické výzkumy zde prováděl Jiří Kohoutek, který odhalil podrobnosti v prostoru severního paláce a poskytl hojnou kolekci nálezů. Z hradu byl zachráněn horní díl ostění dvoudílného sdruženého gotického okna, tento prvek je známý z královských hradů v pol. 13. stol.
Uměle upravené jsou svahy hřebene, na kterým byl hrad postaven. Východní a západní strana s terasou o šířce 12–15 m byla obehnána zbytky valu. Jihovýchodní konec předhradí má dodnes čitelnou fortifikaci, která chrání příjezdovou cestu. Archeologickým výzkumem byla v prostoru předhradí i na samotné ploše hradního jádra objevena bohatá kolekce nálezů, které datují vznik hradu do 13. století a konečný zánik v průběhu 1. pol. 14. stol.

Nový Šaumburk – hradní zřícenina
Hrad byl zbudován patrně někdy v první polovině 14. století. V písemných pramenech se poprvé uvádí roku 1353 v predikátu purkrabího Svrče ze Šaumburka. Nový Šaumburk byl biskupským hradem a do konce 14. století se na něm vystřídalo několik purkrabích. Byli to Jan z Kovalovic, Arkleb ze Stařechovic (příslušník významného rodu pánů z Kunštátu), Volfram z Panovic, Jan Krepersdorf, Jakeš z Klatov. V době tzv. markraběcích válek byl hrad výraznou oporou moci olomouckých biskupů, kteří na něm také často pobývali. Koncem 14. století se olomoucké biskupství dostalo do finančních potíží, což vedlo k zastavování jednotlivých biskupských panství. Hrad Nový Šaumburk se tak postupně dostal do zástavy Heršovi Smetanovi z Modřic, Jindřichovi z Bystřice a v roce 1412 se jako nový purkrabí připomíná Zikmund z Bítova. V souvislejší řadě zmínek se pak v tomto úřadu připomíná až do roku 1421. Za husitských válek nejsou osudy hradu zcela jasné a uvádí se, že Nový Šaumburk na nějakou dobu držel ve své moci neurčitý husitský válečník. Později se Šaumburku znovu ujal zástavní držitel Zikmund z Bítova společně se svými syny Mikulášem z Bítova a Hanušem z Liptyně. Zikmund z Bítova se naposledy připomíná v roce 1444. Nový Šaumburk převzal jeho syn Mikuláš z Bítova. Ten vedl před manským i zemským soudem ve 30. a 40. letech četné spory spojené s činností jejich bojové družiny, jejíž základnou byl právě hrad Nový Šaumburk. Díky těmto sporům roku 1451 postoupili dědicové Jan a Zikmund z Bítova zástavu hradu Nový Šaumburk zemskému hejtmanovi Janu Tovačovskému z Cimburka, který nechal hrad pobořit. V roce 1468 se uvádí jakýsi Zich Šumburský, který měl na Novém Šaumburku sídlit s bojovou družinou. Na žádost Dobeše z Boskovic (v té době zástavní držitel panství) proti Zichovi zasáhlo vojsko krále Matyáše Korvína, které v roce 1469 s největší pravděpodobností hrad dobylo a vyplenilo. Opuštěný hrad byl nejspíš ještě využíván jako dočasná ochrana pro okolní obyvatelstvo v době nepřátelských vpádů – pobořený Nový Šaumburk byl takto využíván ještě za třicetileté války, jak dokládá jedna písemnost z roku 1647.
Od roku 2019 probíhá díky Spolku hradu Nový Šaumburk jeho záchrana pod dohledem památkářů z Územního odborného pracoviště NPÚ v Kroměříži a archeologický dozor zajišťuje Muzeum Jihovýchodní Moravy a Muzeum Kroměřížska. Postupně jsou odkrývány a konzervovány zachovalé partie hradního zdiva a celý hradní areál se pomalu probouzí k životu.

Z hradního jádra se návštěvníkům naskýtá nádherný výhled do okolní malebné krajiny. Severním směrem přes Kelčskou pahorkatinu a Maleník dohlédneme až výběžkům k Oderských vrchů ohraničujících Moravskou bránu.
Ze zříceniny hradu Nový Šaumburk se lze vydat po zelené turistické značce cca 1 km jižním směrem k rozvalinám rozsáhlého areálu jeho staršího předchůdce hradu Šaumburk, který byl založen na přelomu 60. a 70. let 13. století olomouckým biskupem Brunem ze Šaumburka. Původní hrad byl opuštěn v 1. polovině 14. století.

Podívejte se na fotogalerii hradu a postupujících oprav.

Více o hradu Nový Šaumburk a postupujících opravách

Organizátor akce