Hrad Blansek

Archeologické léto: detail prohlídky Hrad Blansek

Hrad byl založen ve druhé polovině 13. století jako nové správní středisko blanenského panství, které již od počátku 12. století spadalo pod správu olomouckého biskupství. Zakladatelem hradu byl olomoucký biskup Bruno ze Schauenburgu. Po jeho smrti v roce 1281 se hrad dostal do správy olomoucké kapituly, která na hrad dosazovala purkrabího. Od konce 14. století přechází hrad do zástavy pánů z Kunštátu a roku 1416 se dostal do zástavy Vilému Zajícovi z Valdeka, který padl v tažení císaře Zikmunda proti pražským husitům v bitvě u Vyšehradu v roce 1420. Po něm Blansek do roku 1435 vlastnili páni ze Studnice. Husitská vojska, pro něž bylo biskupské zboží častým cílem, se v okolí hradu měla pohybovat v letech 1424 a 1431. Zda byl hrad obléhán a dobyt však není jisté. Z písemných pramenů lze odvodit, že Blansek zůstal po celou první polovinu 15. století obyvatelný, v roce 1440 se zde měl dokonce konat sjezd biskupských leníků. Teprve v roce 1461, kdy byl Blansek v majetku Pročka z Kunštátu, se uvádí jako zřícenina.

Jeden z nejrozsáhlejších moravských hradů prošel složitým stavebním vývojem, jehož rekonstrukce je bez podrobného archeologického průzkumu značně komplikovaná. Hrad má dvoudílnou dispozici. Přední část, vymezená dosud z větší části dochovanými hradbami, je situovaná na klesajícím skalnatém hřebenu, na jehož nejvyšším místě stávala věžovitá stavba. Starší hradní jádro se nachází až v nejzazší části vápencové ostrožny přímo nad Pustým žlebem. Stával zde rozsáhlý hradní palác a další obytné či provozní budovy chráněné mohutnou hradbou dosahující v čelní, štítově vyvinuté části výšky více než 10 m. Od mladšího předního hradu je jádro odděleno dvojitým ve skále vytesaným příkopem, přes který vedl dřevěný most. Viditelné terénní nerovnosti v předpolí předního hradu naznačují ještě možnost existence neopevněného hospodářského dvora s vazbou na hradní areál.

Organizátor akce