Hrad Sion

Archeologické léto: detail akce Hrad Sion

Kompletní odkryv kamenného jádra hradu byl prvním, a také je doposud jediným archeologickým výzkumem realizovaným Vojenským historickým ústavem Praha. Cílem bylo odkrýt celý půdorys zděného jádra hradu pro srovnání se soudobými sídly menších šlechticů a získání uzavřených souborů předmětů hmotné kultury husitského období. Hrad Sion a jeho okolí bylo písemnými prameny doloženým středověkým bojištěm husitství, které zaujímalo v ideologických základech tehdejší Československé lidové armády významné místo.  Eva Janská publikovala závěry výzkumu v sérii článků v letech 1961 až 1966. Podle nich byl hrad postaven na hradišti z 8. až 10. století, vlastní hrad mělo podobu malé kamenné stavby bez studně, byl soukromým sídlem Jana Roháče a nebyl zamýšlen jako vojenský objekt, obléhání bylo předstírané pro nesouhlas se Zikmundem coby českým králem. Množství zajatců bylo navýšeno pochytanými sedláky z okolí, ale nikdo nepočítal, že skončí na popravišti. E. Janská odešla z VHÚ na Středisko památkové péče v Praze a vzala s sebou na zpracování nálezy, terénní dokumentaci, fotografie, inventární knihy, seznamy nálezů a terénní deník. Po jejím odchodu v roce 1982 se materiály postupně dostaly do muzea v Kolíně a Kutné Hoře, Archeologického ústavu ČSAV Praha a soukromých rukou. Zlomky železných předmětů, větší kusy keramiky a část kamenných koulí z ostřelování hradu zůstala ve VHÚ Praha. Závěry z výzkumu a tehdejší interpretace písemných pramenů se dostaly i do beletrie, když v roce 1977 napsal spisovatel Karel Michal v basilejském exilu soubor povídek „Rodný kraj“. Jednou z nich je povídka „Tragédie“, která s nadsázkou a humorem líčí obléhání hradu.

Po šedesáti letech od ukončení výzkumu se daří postupně navracet dokumentaci a nálezy zpět do sbírky VHÚ Praha. Odborný novodobý nedestruktivní výzkum ukazuje, že předhradí mělo mohutné opevnění ze zeminy a kamene bez malty, které odolávalo palbě k těžkých kusů a praků. Stovky projektilů z hákovnic a šipek z kuší dokládají intenzivní palbu z obou stran, obléhací tábory z jihu a severu pak rozsáhlé zemní práce a vše dohromady lze označit za nejzachovalejší středověké bojiště v ČR. Závěry o „předstíraném“ obléhání prochází revizí a dnešní názor je, že hrad byl fortifikací vycházející z praxe husitského válečnictví, kdy hrady zděné na kámen a maltu těžko odolávaly palným zbraním, a proto byly nahrazeny zdmi bez malty a hutněnými zemními valy. Výzkum geofyzikálními metodami a mapování lokality laserem z dronu dál pokračuje, a tím přibývají znalosti k pochopení událostí roku 1437.

a) bezbariérové, zpevněné cesty, minimální převýšení – hrad

b) polní a lesní cesta – procházka k severnímu obléhacímu táboru

c) náročné – po lesní cestě pod hrad k říčce Vrchlici/Páchu, přechod přes lávku k jižnímu obléhacímu táboru

Organizátoři akce