Hrad Žampach

Archeologické léto: detail prohlídky Hrad Žampach

Hrad Žampach byl postaven při kolonizaci podhůří Orlických hor. Poprvé je nepřímo zmiňovaný ve Zbraslavské kronice v roce 1308, kdy se jeho majitel Petr de Sandbach podílel na pustošení vesnic v majetku kláštera. Petr de Sandbach patřil do rodu, který měl na štítě loveckou trubku. Mezi nejznámější majitele hradu patřil loupeživý rytíř Jan ze Smojna, který měl hrad Žampach v zástavní držbě nebo zde vládl jako man pánů z Lipé. Zasáhl proti němu Karel IV., který na podzim 1355 nebo na jaře 1356 Žampach dobyl a Jana ze Smojna nechal popravit oběšením, což byla smrt určená pro zemské škůdce.
Panství Žampach převzal král do vlastních rukou a ještě v roce 1356 ho postoupil synům Mikuláše z Potštejna za odkoupené potštejnské zboží. Od té doby se potomci Mikuláše z Potštejna začali psát Žampachové z Potštejna. Ve 2/2 15. století provedli Žampachové z Potštejna přestavbu hradu. Část dochovaného zdiva na hradě patrně pochází z této přestavby. Její součástí byla i výstavba pivovaru, který využil starší hradní cisternu přestavěnou na pivovarskou lednici. Dochované části cisterny a lednice odkryl archeologický výzkum.
Zřejmě i díky přestavbě hradu se Žampachové dostali do finančních potíží, které vedly k tomu, že hrad s dalším zbožím dali v roce 1513 nebo 1514 do zástavy Burjanovi Trčkovi z Lípy a na Lipnici za 3288 kop grošů s tím, kdyby on nebo jeho dědici hrad vyplatili, bude jim vrácen i se všemi svršky a nábytkem a pokud by se na majetku stala nějaká škoda, bude zástavním držitelem nahrazena. Burjan Trčka z Lípy v roce 1519 postoupil svá práva k Žampachu Haimanovi Krušinovi z Lichtemburka, Haiman v roce 1521 Vojtěchovi z Pernštejna. Dne 12. ledna 1539 si Janovi synové rozdělili dědictví po otci. Zdeněk ze Žampachu, kterému při dělení připadl hrad, Žampach vyplatil. Celé zboží bylo však v tak špatném stavu, že si pozval komorníka desek zemských Václava ze Šonova, aby provedl ohledání. Popis zpustlého hradu Chudoba a předhradí vlastního hradu Žampach se zachoval v deskách zemských, je to jedinečný pramen k podobě hradu. Zdeněk ze Žampachu se snažil získat náhradu za zpustlé zboží soudním sporem s Janem z Pernštejna, který přebral majetek jako dědictví po svém bratrovi Vojtěchovi r. 1534. Soudní pře se však táhla až do r. 1547, kdy vypršely lhůty a spor byl ukončen, aniž Zdeněk něčeho dosáhl.
V době, kdy žampašské panství drželi páni z Pernštejna, hrad nebyl obývaný a zpustl. Toho využil žampašský kovář Jan, který si přímo na hradě zřídil penězokazeckou dílnu a razil zde falza zhořeleckého černého peníze, vídeňského peníze zvaného „rohatý“ a rakouského groše. Kovář i jeho spolupracovníci byli dopadeni a o procesu a popravách se dochoval zápis v pardubických smolných knihách. Při archeologickém výzkumu se podařilo najít pozůstatky keramického mobiliáře a několik plechových střížků. Podařilo se tak spojit nalezené předměty s historicky doloženými osobami, což se stává jen málokdy.
Synové Zdeňka Žampacha se z dluhů nevymanili a hrad v roce 1574 prodali hrad a panství Janovi staršímu ze Žerotína na Náměšti a Adamovi Bukovskému z Hustířan. Oba majitelé se pak mezi sebou podělili tak, že Žampach zůstal ve vlastnictví Adama Bukovského. V roce 1626 celé zboží koupil Fridrich starší z Oprštorfu, který si postavil tvrz ve vsi pod hradem (dnešní zámek). Fridrich z Oprštorfu byl bezdětný, a proto odkázal panství jezuitskému řádu. Hrad byl za třicetileté války několikrát vydrancovaný a po válce již nebyl opravovaný, uvádí se jako pustý. Udržovala se pouze kaple, která byla zbořená až po zrušení řádu. V roce 1672 byla zahájená výstavba dnešního zámku, na který byl používaný i kámen z hradu. O konzervaci zdiva na hradě, výstavbu rozhledny a dřevěné lávky mezi hradním jádrem a předhradím se zasloužili manželé Anna Gustava a František Lützovi, kteří panství koupili v roce 1884. Konzervace zdiva na hradě a opatření pro zajištění bezpečnosti návštěvníků probíhalo mezi lety 1991 – 2015.

Hrad leží na úzkém a dlouhém skalním východu na vrcholu samostatně stojícího kopce. Na předhradí se dochovaly pozůstatky obvodového opevnění a zástavby v podobě valovitých útvarů a několika nízkých úseků zdiva. V hradním jádře je zachovaná část hradního paláce s klenbami a bašta. Velké úseky hradeb, které vyplňovaly mezery mezi skalními bloky, jsou dochované na severní straně hradu pod dnešní úrovní hradního jádra.

Prohlídka bude zahájená v zámecké kapli krátkou prezentací situací odkrytých při archeologickém výzkumu, které byly po ukončení výzkumu zasypané a dnes již nejsou viditelné. Poté bude možné prohlédnout si výběr z archeologických nálezů a několik objevených architektonických článků v lapidáriu v areálu Centra.
Na závěr se půjdeme podívat na zříceninu hradu. Výstup vede z větší části po lesní nezpevněné cestě (nesjízdné pro kočárek s dítětem), výškové převýšení je cca 100 m, několik úseků je dosti příkrých.

Organizátoři akce